Ach jo, dneska se mi ani stávat nechce. Poprvé jsem spala v novém domě. Ano, musím uznat, hezký je, ale já tu bydlet nechci, Nikoho tu neznám a od svých přátel jsem vzdálená 50 km. A hlavně od Adama, své velké lásky. Pochybuji, že náš vztah vydrží tohle odloučení. Za pár dnů začíná škola, tím pádem halda učení, takže jen tak shledat se nebude jednoduché. No a ke všemu mému trápení ještě ten dnešní sen. Jistě víte, že se říká, že sen, který se zdá první noc v novém domě, se splní. A mi se zdálo že jsou Vánoce a za mnou přijel Adam s dárkem, prostě všechno bylo jako dřív. A teď mi řekněte, může se tohle vůbec splnit na dálku několika kilometrů?
Při dnešním ranním nákupu jsem si všimla na vývěsní tabuli dnešní diskotéky v kulturním domě. Super, aspoň se s někým seznámím a na chvíli zapomenu na starosti! Rodiče mi to naštěstí dovolili a já se před osmou šinula k cíli. ,,Můžu si přisednout?“ zeptala jsem se dvou mile vyhlížejících dívek. ,,Jasně,“ zazubila se na mě černovláska. ,,Kde bydlíš? Vůbec tě neznám. Abych nezapomněla, Lenka, jméno mé, a tohle je Klára,“ ukázala na svou kámošku.
,,Já jsem Hana a právě jsme se tu přistěhovali.“
,,Aha, tak nováčci,“ ozvala se Klárka. ,,Doufám, že se ti tu bude líbit.“
,,Tak to nevím. Vůbec se mi sem nechtělo. Přátelé a kluka mám daleko odtud. Jenže táta si zde našel super placenou práci a máma nakonec taky, takže jim nic nebránilo se přestěhovat.“
Hudba hrála a my se navzájem poznávaly, když najednou pustily ploužák a ke mně si to zamířil nějaký blonďáček. ,,Nechceš si jít zatrsat?“ mrknul na mě svými hnědými kukadly. No co, snad se nic nestane. Jenže zdání klame.
,,Taková hezká holka, ještě jsem tě tu neviděl,“ ozval se při tanci a přitáhl si mě k sobě ještě blíž.
,,Se ti nedivím, právě jsme se tu přistěhovali.“
,,To je dobře.“
,,Si nemyslím.“
,,Ale pročpak? Se ti snad nelíbím?“ zakřenil se.
,,Ale to ne, kde tě to napadlo? Jsi hezký kluk.“ Jenže to jsem asi neměla říkat, ale kdo to mohl tehdy tušit. Svou dlaní z mých boků sjel na zadek a dlouze se mi podíval do očí. Přitáhla si mě ještě blíž, takže mezi námi byla jen malá mezírka. ,,Jsi tak krásná,“ zašeptal a využil naší blízkosti k polibku. Odvrátila jsem se, pochopil, a zeptal se, jestli bych nešla na chvíli na vzduch. Procházeli jsme se a pěkně jsme si pokecali. Bylo s ním fajn, a proto jsem mu to asi dovolila. Byla jsem mimo. Dodnes si to vyčítám. Najednou se zastavil, přitáhl si mě k sobě a začal vášnivě líbat. A já neprotestovala, ke všemu se mi to ještě líbilo! Nakonec mě doprovodil domů a slíbil, že se někdy staví. Ale sliby – chyby. Byl to prostě pouhý úlet. Zahnula jsem Adamovi. Chtěla jsem se svěřit nejlepší kamarádce Radce, ale nezvedala mi telefon. Tak jsem zkusila jinou. Ale to byla chyba.
Po týdnu mi přišla krátká SMS: Iva mi rekla vse. To jsem si o tobe nemyslel! Adam. Ach ne, bylo mi do breku, Iva, ta kráva, vše vyzvonila Adámkovi. Proč to udělala? A teď je konec! Radce jsem si postěžovat nemohla, byla s rodiči na dovolené. A já tady musela se vším bojovat sama. Proradná noc. Od Lenky s Klárou jsem nakonec zjistila, že ten kluk, se kterým jsem podvedla Adama, jehož jméno jsme neznaly, je někde z vedlejší vesnice a využívá se ve flirtech na jednu noc. Snažila jsem si zvykat na rozchod, který jsem předpokládala, když tu jednoho odpoledne na mě zavolala máma: ,,Hanko, pojď dolů, máš tu návštěvu. Adam přijel.“ V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Zůstala jsem stát jak přikovaná. Pak jsem se vzpamatovala a šla mu otevřít. ,,Ahoj,“ hlesl, ,,pojď se, prosím, projít.“ Mlčky jsem vyšla. Když viděl, že mlčím, a jen tak mluvit nezačnu, začal on: ,,Hanko, víš, nemůžu bez tebe být!“
,,Raději to skončíme. Podvedla jsem tě. Nechci, abych tě dál trápila,“ vyhrkla jsem a ani se na něj nepodívala. Prostě jsem udělala chybu. Za všechno můžu já a budu za to i pykat.
,,Já vím. Iva mi vše vyzvonila. Nevím však, proč to udělala. Měl jsem se k tomu postavit čelem a ne zachovat se tak zbaběle.“
,,Netrap mě. Můžu za to sama. Promiň a sbohem,“ rychle jsem na něj pohlédla a utekla domů, kde jsem začala bulit do polštáře jako malá holka. Neběžel za mnou. Je konec!
Druhého dne odpoledne se rodiče někam vypařili a já zůstala sama a bezduše koukala na televizi. Crrr…zařinčel domovní zvonek. Nemají snad klíče? Naštvaně jsem šla otevřít. Za nimi stál Adam. Podal mi červenou růži a řekl: ,,Miluju tě. Všechno ti odpouštím. Neodbij mě jako včera. Způsobuješ mi tím bolest.“
,,Ty to chceš zkusit znova? A nebojíš se, že tě zase zradím?“
,,Nebojím. Já ti věřím. Haničko, já to prostě bez tebe nezvládám!“
Skočila jsem mu s radostí kolem krku. ,,Adámku, lásko moje. Ale co ta vzdálenost?“
,,S tím si nelam hlavu. To zvládneme. Za půl roku se stejně stěhujeme vedle do vesnice. Babička je na vozíčku a co se strejda odstěhoval do Prahy, nemá nikoho, kdo by se o ni staral.“
,,Ale až za půl roku. Do té doby nám to třeba nevydrží.“
,,Ale houby. Budeme k sobě zatím jezdit o víkendech. A šest měsíců není zas tak hrozná doba. Důležité je, že se máme rádi.“ A políbil mě. Sen z první noci se mi splnil!!!
Hanka 24, Benešov
