Jsem už opravdu na dně.Pokaždé se zamiluju do kluka, který mě nechce. Ale vždy to byla taková ta puberťácká platonická láska a nic víc. Jsem sice pořád puberťačka, ale teď jsem se zamilovala opravdu do svého spolužáka. Znám ho od první třídy. Chodil do vedlejší třídy a spojeni jsme byli s touto třídou jen na jeden předmět. Já se dřív skoro s nikým nebavila, byla jsem dost zakřiklá a s Filipem jsem se nebavila vůbec. Tento rok -do deváté třídy jsem přestoupila právě do té třídy, do které chodí on. Dost se změnil , málem bych ho nepoznala.Nešlo s tím nic dělat, prostě jsem se do něj bezhlavě zamilovala. Teď jsem zvorala všechny známky, protože při testech myslím jen na něj. Pak jsem si s ním zkoušela psát, ale on odepsal, že si nerad s lidmi píše a že jediné téma, které ho zajímá jsoudrogy, kterým já moc nerozumím. Chtěla jsem se přiučit, ale on mi dal jasně najevo, že si psát nechce. Já jsem teď na nervy jít do školy, stejně vím, že se budu celé hodiny koukat jen na něj , a že on se na mě ani nepodívá. Nevím co bych měla udělat. Prosím nepiště, ať na něj zapomenu a jdu se ohlížet po jiných klukách. Já nechci, já už se do nikoho nezamiluju a nikoho jinýho nechci. Jenže já furt nevím, zda mám u něj ňákou šanci. Jediné co, je že se zdravíme a to je tak vše. On nikoho nemá a ňák ho to nemrzí. Ale mně jo. O přestávkách se baví jen s Michalem a Dankem a mimo školu taky. Neni šance ho někde odchytit a ani nevím, o čem bysme kecali...Já bych klidně i ty drogy začala brat jen kvůli němu. Prosím poraďte mi a jestli můžu...Trochu se rozepište, ať si můžu z vaši odpovědi něco podstatného vybrat. Vy nevíte v jaké jsem situaci a když už i známky si horším, kvůli tomu, že ho mám pořád v hlavě a nemůžu se soustředit na nic jinýho... Snad jsem vám aspoň trochu popsala o co tu jde a budu vám dost vděčná:) Díky:)